Terulka s Péťou jsou tento týden na prázdninách u babičky Marušky v Kamenici. Mají se tam moc dobře, Terulka už umí dokonce sama vstát ze země a rozejít se bez pomoci. To nám to strašně letí.
Malý prďák vyráží do sněhu 
S novou čepicí od babičky Mu
Malá cestovatelka
No a já, místo toho, abych vymetal hospody, když jsem sám doma, jsem dostal chřipku a ležím v posteli s čajem a Coldrexem
Tak je to tady – přesně rok a den po narození zkoušíme první krůčky a jde nám to parádně. Máma s tátou mají velkou radost, jak je Teru šikovná.
Dneska, konkrétně v 20:05, je to přesně jeden rok, kdy se narodila Terulka. Neuvěřitelně rychle to uteklo, až se nám tomu nechce věřit. Byl to hodně divoký rok, někdy to bylo náročné, většinu roku jsme toho moc nenaspali, ale když se to vezme kolem a kolem, stálo to za to.
Terezka udělala neuvěřitelné pokroky, dneska už skoro chodí, zkušeně říká „táta“ a dalších pár slovíček, umí dělat suprově lva, pozná mezi hračkama spolehlivě kačenku a tancuje jako královna .
Po roce se docela v pohodě vyspíme, hezky si hrajeme a už to je hodně zajímavá zábava. Přidávám pár fotek z poslední doby a během pár týdnů doplním i další články, nějak to poslední dobou flákám.
Terulka přesně rok po narození
Už jsme velká holka
S kamenickou babičkou na oslavě
Na oslavě jednoho roku
Na četné žádosti přidávám pár fotek Terulky z poslední doby. Je to z rozmezí zhruba čtvrtý až pátý měsíc.
Kukuč
Začínáme si hrát na bříšku
Spinkáme s dudlíčkem
S tetou Lu při grilování v Marině
Naše kočka Terulka
Spinkáme s hračkou
U Kopečků na zahradní párty
Tento příspěvek zcela vědomě zařazuji do kategorie Zajímavosti, protože účast na cyklistickém závodě jsem ještě před měsícem považoval za úplné sci-fi. Ale jak to všechno začalo…
Před asi dvěma měsíci jsme v Kamenici párkrát s Amirem a Jirkou vyrazili o víkendu na kolo. Nic velkého, okruh kolem Kamenice kolem 23 kilometrů. Před asi měsícem jsme se s Amirem hecli, že letos pojedeme trační kamenický MTB maraton. Trasa 50km pro nás nepřipadala v úvahu, protože by uprostřed musela být buď týden pauza nebo na konci pohřebák. Zvolili jsme teda trať hobby – 25km.
Amir začal trénovat asi před třemi týdny a první zprávy nezněly moc pozitivně. Na první tři pokusy trať ani jednou nedojel, takže jsem dostal trošku strach (je pravda, že trať v té době nebyla ještě značená a tak si Amča dal kus profi 50km závodu). Před 14 dny přišel první společný trénink. První pokus jsem vzdal asi v půlce a vypadalo to, že to nepůjde. Druhý den jsme to zkusili znovu a trať jsme ujeli celou. Tím jsem měl svůj osobní cíl splněn. Do startu jsme si pak trať zkusili ještě jednou a opět jsme jí ujeli celou, takže před sobotním startem jsme byli celkem v klidu.
V sobotu nadešel náš Den D a my jsme se vytunili a vyrazili na závod. Měli jsme největší podporu ze všech závodníků
Důležitá je podpora rodiny
Terulka měla dres s číslem jako táta
Na startu - to jsme se ještě smáli...
Nejlepší fanynky na světě, táta je lehce ve stresu
Takhle to vypadalo na startu
Nakonec jsme v 11 hodin v sobotu vystartovali a vydali se na trať hobby závodu. Celkem startovalo 265 lidí, takže jsme zvolili strategii startu zezadu – nechceme se přece zranit ještě na náměstí
Detaily nebudu popisovat, dali jsme tomu maximum, co jsme zvládli a závod jsme oba nakonec ujeli. Amir na krásném 205. místě s časem 1:35:32 a já na báječném 244. místě s časem 1:57:45. To že prvních asi 30 závodníků na 50km mělo lepší čas než já mě nechalo naprosto v klidu. Svůj osobní cíl – tj. nechcípnout někde na trati – jsem splnil
Momentka z tratě...
Info o trati závodu z trackingu Endomondo zde:
Na závěr snad jen – sportu zdar a třeba zase někdy
Prodloužený víkend jsme strávili u babičky Maru v Kamenici nad Lipou. V pátek jsme dali Terulku babičce na hlídání, protože jim to spolu šlo moc dobře, a vydali jsme se sami s Péťou na výlet.
Nejdřív jsme vyrazili na Křemešník – je to nejvyšší místo v okolí Pelhřimova, nadmořská výška 765 metrů. Na Křemešníku je rozhledna, na kterou jsme se museli vyšplhat. Výhled super, cestou nahoru jsme zdolali 205 schodů (Péťa je cestou dolů počítala, protože se bála, vyšlo jí asi 190). Když jsme slezli dolů a prohlédli jsme si křemešnický kostel (poutní místo), dali jsme si v místním hotelu oběd a vyrazili na další část výletu.
Druhá zastávka byla v Pelhřimově, konkrétně jsme se šli podívat do Muzea rekordů a kuriozit. Muzeum se nachází v bráně na náměstí (tentokrát jsme zdolali nahoru 101 schodů) a je tam souhrn věcí a fotek z akce Pelhřimov – město rekordů. Ta se koná už dlouhá léta, pamatuji to ještě na gymplu. Součástí muzea byla i největší šála na světě a Péťa si upletla svůj malý kousek
Malý kousek pro člověka, ale obří kus šály pro lidstvo...
Třetí zastávka na našem výletu byla opět kousek od Pelhřimova – vyrazili jsme na hrad Kámen. Ten je v malé vesničce Kámen, mezi Pelhřimovem a Táborem a je vystavěn na skále. Na hradě je už léta výstava historických motorek. Schodů jsme pár vyšlápli, ale nepočítali jsme je.
Poslední zastávka před návratem domů byla v Chýnově, kde je známá Chýnovská jeskyně. Máme to z Kamenice sice co by kamenem dohodil, ale byl jsem zde poprvé a byl jsem nadšený. Trošku jsem podcenil oblečení, přece jenom přechod z 30st. na sluníčku nahoře do asi 12st. dole v jeskyni byl šok a byla mi celou dobu zima. V jeskyni jsme sestoupili postupně do 56 metrů pod zem, zdolali při tom 350 schodů a bylo to úžasné. Určitě doporučuji jako zajímavý výlet.
Pak už nás čekala jenom cesta domů za Teru. Po půl roce to pro nás byl první výlet, kdy jsme si vyjeli sami a bylo to parádní
Tak jsme měli v rodině velkou slávu a událost. Sestra Lu se nám vdávala a konečně jsem si našel čas přinést z této fenomenální akce s nejistým koncem reportáž. Nakonec teda všechno dopadlo dobře, ale byly chvíle, kdy jsme se malinko báli. Ale nepředbíhejme
V pátek jsme se všichni sešli v Kamenici, kde se svatba v sobotu 2.6.2012 na zámku konala. Lu nám rozdělila úkoly a celkem jsme všechnu přípravu zvládali bez problémů. Když jsme měli v pátek večer všechno hotovo a v deset jsme otevřeli láhev vína, abychom si připili a hezky zakončili den, stala se zajímavá věc.
Péťa si prohlížela Lu občanku, která celý den ležela na stole a najednou říká, že občanka je propadlá. Prvně jsme si z toho dělali srandičky, hlavně mamka dělala hrdinu, jak to nevadí a že to je sranda. Nakonec jsme zavolali starostovi a ten nám potvrdil, že bez občanky to v sobotu nepůjde, ale že bude stačit pas. Super zpráva, až na to, že pas se nacházel zrovna v bytě v Praze. Takže jsme s Amirem v půl jedenácté večer před svatbou sedli do auta, z Kamenice jsme dojeli do Dejvic, v bytě nabrali pas a vrátili se zpět.
V tu chvíli bylo jasné, že už se nic nemůže stát Druhý den ráno jsme se začali chystat a před obědem se začali sjíždět svatební hosté. Přesunuli jsme se na zámek, kde jsme se se všemi sešli a dali si malý oběd. V jednu hodinu jsem přivezl nevěstu a obřad mohl začít.
Na svatbě jsem měl spoustu důležitých úkolů
Tady to zkrátím – nakonec se samozřejmě vzali, nějaké slzičky ukáply, no zkrátka standardní průběh, ale obřad byl fajn. Následovalo focení a pak přesun do penzionu Frankův dvůr v Jindřichově Hradci.
Novomanželé Raščičovi
Tradiční focení v zámecké zahradě
Svatební vůz od Europcaru
Tady proběhla celá sláva, skvělá hostina, tanec a spousta srandy, jak to na správné svatbě má být. Naše Terulka byla opět výstavní. Celý den nastrojená v šatičkách, ani jednou nezabrečela, na všechny se smála a od všech se vesele nechala chovat. Velký pláč a křik přišel od jedné do tří v noci, kdy jsme šli spát a to už samozřejmě nikdo neslyšel, takže nám to nevěří
Naše Teru na svatbě - zase jako andílek
Naše Teru s nevěstou Lu
Náš klan
Celkově se svatba moc povedla a všichni byli moc spokojení. Takže přejeme, ať vám to dlouho vydrží!
PS: všechny fotky (c) Honza Staněk – díky
Minulý víkend jsem strávil na golfu v Rakousku. Vyrazili jsme s Golf Europe na akci 1. golfové – turnaj v rakouském Kaprunu. V pátek jsme vyrazili po obědě z Prahy a čekalo nás krásných 7 hodin v autě.
Zasekli jsme se na tradičním místě – dálnici kolem Mnichova, kde se neustále něco opravuje a tvoří se neskutečné kolony. Nakonec jsme zdárně dorazili na místo. Bydleli jsme v příjemném penzionu St. Florián, který má české majitele (známý pan Košťál z fotbalové Sparty, s manželkou) a český personál.
Výhled z terasy hotelového pokoje
Večírek jsme pojali v celku bujaře, takže se nám v sobotu na hřišti trošku pletly nožičky a ve třicetistupňovém vedru to byl velmi intenzivní zážitek.
Driving range a v pozadí ledovec Kaprun
Golfové hřiště na Kaprunu
Hřiště je skvěle upravené a opravdu moc hezké. Má jedno specifikum – hned za hřištěm je přistávací dráha letiště v Zell am See. Takže cca každou minutu, maximálně dvě, vám nad hlavou celkem nízko přistávají malá letadla.
Golf a hory - super spojení
Fontánka na hřišti a za ní ledovec
Výsledek turnaje nebyl nijak hvězdný, jenom Fanda skončil na hezkém třetím místě. V neděli ráno jsme si obešli ještě jednu devítku a vyrazili jsme kolem oběda zpátky domů. Cesta přes Mnichov nám zabrala zase cca 7 hodin, takže to cestování bylo dost únavné. Ale golf super a stálo to za to.
Mimochodem společně s 1. golfovou budeme pořádat golf na Kaprunu s jedním malým vylepšením – doprava bude z Prahy letecky. Cessnou pro 8 lidí trvá cesta hodinu a čtvrt, na místě bude zajištěný odvoz do hotelu a na golf. Cenově bychom se měli pohybovat v relativně slušných částkách, tak uvidíme, jaký bude o balíček zájem.
Na závěr trošku reklama – Golf Europe prodává golfové vybavení, golfové slevy a teď jsme velmi dobře rozjeli golfové balíčky
Delší odmlka příspěvků na blogu byla způsobena nedostatkem času, protože posledních pár týdnů došlo ke spoustě změn. Hlavní novinky máme v bydlení
V Liberci jsme se už odstěhovali z pronajatého domku Na Mlýnku, kde nám skončila smlouva. Barák na Harcově ještě není úplně hotový, chybí nám ke stavu vhodnému k nastěhování cca měsíc. Ale už to začíná vypadat dobře a moc se těšíme, po půlročním dodělávání už se chceme nastěhovat a chvíli si odpočinout od starostí.
Už máme hotovou fasádu, jdeme do finále...
Druhá změna v bydlení je částečný návrat do Prahy. Poslední dobou jsem tu byl pracovně pořád (3-4x týdně) a neustálé dojíždění tam a zpět je hodně únavné. Skončilo to tak, že jsme si pronajali v Praze byt, aby sem se mnou mohly i holky.
Vybrali jsme si pěkný byt v komplexu Prague Marina, který se den po našem nastěhování stal velmi populární – viz. články zde
Pro mě je návrat do Prahy po 4 letech super retro a strašně si mi tu líbí. Prostě mám tohle město pořád hodně v krvi, přece jenom jsem tu strávil víc než 11 let, tj. třetinu života Péťa s Terulkou se adaptovaly absolutně bez problémů a líbí se jim tu moc. Mají už prochozené Holešovice a okolí, už máme oblíbené krámky, restaurace apod.
Z terasy se koukáme na Vltavu
Takže jestli se chcete stavit v Praze na návštěvu, kafe nebo vínko, jste srdečně zváni
Sobotu jsme strávili hraním a různýma aktivitama s Terulkou. Jednak nám krásně spinkala (celkem za sobotu 16 hodin, zatím asi rekord) a mimo to jsme stihli spoustu srandy.
Odpoledne jsme se pustili do odlévání otisků – dostali jsme sadu k Vánocům, tak nastal čas Terulce zvěčnit do sádry důkaz, jaký byla prcek
Vybrali jsme si na to hrací deku
Nejdřív zkoušela udělat otisk máma, ale bála se přitlačit, tak se to moc nevedlo. Pak na to nastoupil táta a nebál se přitlačit pořádně, takže jsme zvěčněni v sádře.
Nejdřív opatrně - to ale nezabralo, tak jsme použili větší sílu
Výsledek vypadá suprově
Výsledek snažení - máme krásné otisky
Navečer nastal čas koupání a máma zkusila poprvé koupací kyblíček. Máme ho už od začátku, ale pro úplně malé mimčo to není vhodné, protože v tom dítě neumí sedět a jak neudrží hlavičku, tak to není ono.
Koupeme se v kyblíku
Ale jak už je Terulka větší, tak to vypadá, že právě do kyblíčku dorostla a koupání se jí moc líbilo a byla to velká sranda.
Spokojený plavec
