Archiv pro měsíc: Únor 2011

Podzemí komplex Rabštejn – Jánská

Dneska jsme vyrazili na výlet do podzemního komplexu Rabštejn ve vesničce Jánská. Vstupenky jsme koupili na Slevomatu někdy na podzim. Vyrazili jsme kolem půl deváté ráno, abychom cestu v pohodě stihli, trvala nám asi hodinu a ztratili jsme se až na konci a to jenom malinko. Zavolali jsme tedy průvodce, pana Karla, a ten nám poradil správnou cestu k začátku prohlídky.

Vchod do podzemí, Werk C - výstava

Po desáté začala prohlídka, účastnilo se jí celkem 18 lidí. Na začátek nám pan Karel popsal historii místa, jak došlo k ražení štol. S výstavbou začla německá armáda v srpnu 1944 a do konce války bylo dokončeno asi 5km chodeb. S podzemní továrně se měly vyrábět komponenty pro letadla Junkers a kompletovat vrtulníky. Na to už do konce války nedošlo. Poté převzala komplex česká armáda, která zde měla sklady ženijní techniky.

Uvnitř Werk C - zde je výstava

Prohlídka podzemí začíná v tzv. Werk C, kde je elektřina a občanské sdružení, které areál provozuje, tu vytvořilo stálou expozici. Tyto štoly sloužily za války  jako protiletecký kryt jsou tedy menší. Asi 1km od podzemního komplexu byl koncentrační pracovní tábor pro 700vězňů. Dále zde pracovali totálně nasazení.

Po asi hodině a půl prohlídky chodeb a odborném výkladu jsme se přesunuli do druhého podzemního komplexu, kde se montovaly komponenty letadel. Tato část má tunely tak velké, že zde projede nákladní auto. Komplex je obrovský, štoly mají přes 1km a jsou značeny jako Werk B. Do prostoru je celkem 5 vchodů.

Jeden z pěti vchodů do Werk B

Poslední část prohlídky jsou třetí podzemní komplexy, které byly raženy za války, ale dokončeny československou armádou a byly zde vybudovány obří nádrže na benzín, které sloužily jako rezerva vojsk varšavské smlouvy. Celkem tu bylo ve 13 tankerech uskladněno 8 milionů litrů benzínu. Chodby mají přes 2 kilometry, každá nádrž pak průměr 4 metry a délku až 98 metrů.Z celkového počtu se dochovaly pouze 3 tankery.

Jeden z dochovalých tankerů

V této části prohlídky jsme se opět dozvěděli spoustu zajímavostí, prošli jsme velkou část chodeb a někteří zájemci se podívali dovnitř tankeru (ne toho na fotce, ale do jednoho co měl hodně klaustrofobický vchod). Po prohlídce poslední části podzemí jsme se rozloučili a vyrazili zpět domů. Prohlídka stála určitě za to, komplex je neuvěřitelně rozsáhlý a výklad byl perfektní. Více informací je na webu občanského sdružení – www.podzemirabstejn.cz

Cestou domů jsme se zastavili na Panské skále. Je to čedičový útvar, který se vyjevil z hloubky 30km a doslova  trčí uprostřed krajiny.

Panská skála - Varhany

Kompletní galerie fotek je na Picase.

Klikni pro galerii fotek na Picase

Liberecká výšina

Sobotní odpoledne jsme strávili procházkou na Libereckou výšinu. V Lidových sadech jsme vyšli na rozhlednu (vstup 10,- Kč) 🙂 odkud je vidět do ZOO na pavilon zeber. Pak jsme se vydali lesní cestou nahoru na výšinu.

Liberecká ZOO - zebry

Na výšině se bude rekonstruovat, z objektu by měl vzniknout hotel. Cesta nahoru byla ještě trošku zamrzlá, ale byla to pěkná procházka.

Liberecká výšina

Cestou dolů jsme se stavili podívat v amfiteátru a pak jsme se vydali kolem ZOO, Masaryčkou kolem muzea a lázní domu.

Severočeské muzeum

Celá galerie z výletu je na Picase.

Klikni pro celé album na Picase

Home sweet home…

Dneska byl poslední den našeho výletu. Ráno jsme vstali v sedm hodin dubajského času (4 hodiny u nás) a zabalili věci. Posnídali jsme v hotelu a vydali se s kuframa na letiště.

Tam následovalo malé překvapení u odevzdávání zavazadel. Dostali jsme nečekaně lístky do Business class. Chvíli jsme na to vejrali, ale což, když nám to dávají, no neber to.

Pokud lítáte Business class běžně, omlouvám se, ale nám prostě zase a znova spadly čelisti až na zem. Luxusní sedačka, polohovatelná do všech směrů, že se dalo pohodlně lehnout. V normální economy class má jedna řada sedadel jedno okénko, tady jsme měli tři.

Menu má tři chody, dostali jsme nejen normální příbor, ale dokonce talíře a hrnky (porculán, žádný plasty). K menu jsme dostali vinný lístek, kde bylo šampaňské (takovéto z Francie, ne Bohemka) a další dobroty. Víno se nalévá z normální lahve, ne z 1,876 ml pidi lahviček. Dezert politý čerstvou ovocnou šťávou, nakonec čokoláda… no prostě geniální závěr parádního výletu. Fotky z letadla budou později, asi to bude na Foodblog 🙂

Tímto se prozatím loučíme, děkujeme za ohlasy a přízeň a jsme rádi, že jsme v pořádku po 16 dnech doma.

Postupně budou přibývat další blog posty s detaily, které si ještě pamatujeme a nebudeme je chtít zapomenout. Určitě přidáme fotky a odkazy na galerie, možná nějaká videa. Za 16 dnů jsme nalétali odhadem asi 25.000 kilometrů, vyfotili jsme 2834 fotek a nasbírali spoustu zážitků. Určitě sem ještě nějaké přidáme… prozatím konec a jdeme odpočívat. Dobrou noc! 🙂

Dubaj – den třetí – moře a opět výšky

V úterý jsme měli poslední den v Dubaji. Lu ráno vyrazila v hotelu na masáž a my jsme se Peťou šli projít do přístavu, k plovoucímu mostu a pak metrem zpět.

Záliv v Dubaji, s povinnou kulisou
Tuhle asi letos ne...

Borci v přístavu nakládali jednu loď za druhou a bylo to celkem zajímavé pozorovat ten šrumec. Ženskou a navíc ne zahalenou tu asi neviděli nikdy…

Náklad na loď

Odpoledne jsme strávili na pláži v Al Mamzar Park – relativně kousek od našeho hotelu. Zase to byl obrovský park, u něj pláž, stánky s nanukama apod. V podstatě jako na Mácháči 🙂 Tentokrát měli otevřeno pro všechny a jestli bylo stejný i pondělí, tak celkem o ničem…

Večer jsme měli vstupenky na Burj Khalifa – nejvyšší budovu světa. Prohlídka není úplně nahoře, odhadem je patro pro návštěvníky asi ve dvou třetinách budovy. Bylo to dost vysoko, ale Otvírák byl asi lepší zažitek. Každopádně bylo perfektní, že jsme v té výšce byli na venkovní “terase” – takové ty oválné konce budovy jsou otevřené. Ve sklech byly průzory pro koukání a focení, což bylo hodně praktické.

The Dubai Mall z výšky
Až nahoru to byl ještě kus...
Standardní křižovatka...

Po cestě dolů jsme se vydali pěšky ke stanici metra, kam jsme došli asi za 20 minut, abychom zjistili, že poslední metro jelo před hodinou a stejně jsme jeli na hotel taxíkem…

Dubaj – den druhý – moře

Druhý den v Dubaji byl ve znamení koupání. Ráno jsme vyrazili metrem od hotelu do centra a pak taxíkem na pláž Jumeirah, což je komplex parku, pláže, poblíž je i slavná mešita.

Mešita Jumeirah

Po příjezdu na pláž jsme zjistili, že je Women only Monday – čili pondělí jenom pro ženy (v průvodci psali že to mají ve středu – hmm, neměli jsme věřit papíru). Říkal jsem si, že mě to bude bavit, ale bohužel stál u vstupu nějaký fízl a dovnitř mě nepustili, takže nemůžu přinést žádné podrobnosti. Holky byly se mnou solidární a popojeli jsme tedy na vedlejší veřejnou pláž. Tam sice nebyl park, ale jinak to bylo fajn.

14. února jsme se koupali v moři...
Tahle budova je v Dubaji prostě vidět všude... jo a pak jsem teda fotil holky, pravda..
Takové to domácí čvachtání...

Z pláže jsme měli celkem pěkný výhled na Burj Al Arab – známá plachetnice a nejluxusnější hotel na světě, který měl jako první sedm hvězdiček (to je celkem dost, na to že maximum je 5).

Nejluxusnější hotel světa...

Z pláže jsme se vydali hotel prozkoumat. Měl jsem s sebou asi 500 dirhamů (cca 2500,- Kč), tři kreditky, tak jsem si myslel že alespoň na kafe by to mohlo stačit. U vstupní brány to ale ochranka asi otipovala, že to nebude ani na to kafe a tak nás tam vůbec nepustili.

Tak jsme jim to alespoň vyfotili...

Odpoledne jsme se vydali do další části Dubaje – na Palmu (Palm Jumeirah). Jsou to uměle vybudované ostrovy, které z výšky mají tvar palmy – koukněte se na mapu Dubaje a bude to jasné. Teď se v Dubaji staví Svět, jsou tam další palmy, vesmír apod. Hotový blázinec.

Hotel na konci palmy - bude 5 hvězdiček stačit?
Burj Al Arab při pohledu z Palmy

Cestou zpět z Palmy jsme jeli vláčkem, který jede nad silnicí a ostrovy a je z něj parádně vidět celá palma. Je to změť luxusních apartmánů a domečků, každý má svojí malou soukromou pláž. Z Palmy už jsme jeli rovnou na hotel, resp. do Pizza Hut (takže náš dubajský food blog nebude nic extra 😉 ).

Dubaj – den první

První den v Dubaji jsme po pár hodinách spánku začali cestou do centra dění – k nejvyšší budově světa Burj Khalifa. Přímo před hotelem máme stanici metra, tak jsme se vydali MHD. Cesta v pohodě, celodenní lístek stojí 16 dirhamů (asi 80,- Kč), metro je úplně nové.

Po výlezu u metra nás čekal impozantní pohled. Pokud jsme v Šanghaji byli unešení z Otvíráku, tak tady jsme doslova čuměli s otevřenou hubou.

Aktuálně nejvyšší budova světa

Do budovy se jde přes nákupní centrum The Dubai Mall. Tady nám padla čelist podruhé. Zdálo by se, že to nejde dělat o moc jinak než třeba v Praze, ale holt tady je to trošku ve větším stylu. Už to že má obchoďák 10 pater garáží naznačovalo, že to bude velké.

Ani nemělo cenu zkoušet, jestli to není fake... na tohle by nám zbytek peněz nestačil

Párkrát jsme se ztratili a zase našli, nakoupili nějaká trička a vydali se pro lístky na Burj Khalifa. Bohužel je vyprodáno na několik dnů dopředu, takže jdeme až zítra v 10 večer.

Upoutávka na dubajský foodblog...

Uvnitř obchoďáku byla Gold Sulk – zlatá ulička – obchody kde se prodává jenom zlato, diamanty, hodinky apod. Ještě jedna je u pobřeží, k tomu se dostaneme 🙂

Gold Sulk v The Dubai Mall

Všude kolem se staví další a další mrakodrapy, viděli jsme i stavbu nové největší budovy na světě, ta má mít snad přes 800 metrů… Je to tady prostě ve velkém stylu. Teda ve vysokém stylu…

Domečky všude kam se podíváš...

Večer jsme se vydali taxíkem do opravdové Gold Sulk – zlaté uličky. Je to spleť malých uliček u pobřeží, prodávají se tu zlaté a stříbrné šperky, hodinky, diamanty, kašmírové šátky apod. Všude se smlouvá, ale ne tak brutálně jako v Číně. Resp. stejně, ale sleva není tak velká. Na fakemarketu v Číně jsme usmlouvali tak na desetinu až pětinu ceny, taky stěží na polovinu. Jinak to je pravý arabský trh jak si ho asi představujeme 🙂

Typizovaná výloha...

Pár dárků a drobností jsme nakoupili a pak už jsme vyrazili na hotel odpočívat…

Dubaj – jsme tu

Tak jsme v neděli v noci po náročném letu (celkem skoro 9 hodin) konečně dorazili do Dubaje. Let až na svojí délku probíhal v pohodě, po přistání nás čekal úplně jiný svět.

Všude krásně čisto, naprosto všichni od taxikářů po portýra v hotelu umějí anglicky, takže se konečně domluvíme i normálně a ne jenom rukama, nohama a fotkama z google překladače v telefonu (mimochodem velmi efektivní způsob jak se v Číně dostat někam taxíkem, např. jsem takhle zvládnul objednat taxík před hotelem, nechat se zavézt do nejbližšího Mc Donaldu, tam řidič počkal a zavezl mě zpět na hotel – a ano, pro šťouravé – tři hodiny před odletem do Dubaje se nám nechtělo riskovat čínskou stravu :))

Dokonce tu mají taxíky různých velikostí, takže když viděli naše kufry (plné originálního zboží), tak nás rovnou nabral pán s velkým autem, kam se všechno pohodlně vešlo. Ceny taxíků jsou regulované, na úrovni jako v Pekingu (teda snad, ještě nevíme úplně přesně kurz, ale věřím, že to nebude překvapení).

Hotel je naprosto parádní, byl to nejlevnější hotel, kde mají pokoj pro tři. Tedy v tomto podání je to asi 100m2, 2 ložnice, 2 koupelny, kuchyň, balkón a obří obývák.

Teď je právě před osmou ráno místního času, přijeli jsme na hotel někdy po čtvrté a v pět jsme utahaní zalezli do postele. Vyspaní moc nejsme, ale půjdeme objevovat krásy Dubaje, dospíme se doma! Večer nebo zítra ráno dáme zase nějaké fotky a postřehy, jak se nám bude líbit. Aktuálně je venku 19 stupňů, má být kolem 22-25 až do středy, kdy letíme do Prahy. Snad se nám povede trošku ohřát a vyčvachtat se v moři 🙂

Čína – den dvanáctý – loučení

Dneska jsme poslední den v Pekingu a v Číně vůbec. Dopoledne jsme si přispali a pomalu jsme se vychystali na náš poslední výlet. Už se nám nechtělo moc cestovat, tak jsme jeli do podvodního světa, který je relativně kousek od hotelu.

Beijing Blue Zoo
Nějaká potvora...
Hledá se Nemo...

V akváriu jsme byli asi dvě hodiny, holky si pak jely odpočinout na hotel a prospat se, já jsem ještě vyrazil do China National Science Museum. Tam jsem bloumal asi půl odpoledne, bylo to fajn, zajímavé exponáty a všechno interaktivní, bohužel ale čínsky, anglicky měli jenom popisky 🙂

Technické muzeum v Pekingu
Cesta do historie Číny

Nakonec jsem v muzeu vyrazil na 4D film. Trval 13 minut a byl to docela fajn zážitek.

Teď jsme se najedli (značkový žrádlo) a pomalu se chystáme na letiště. V jedenáct večer nám letí letadlo do Dubaje, kde budeme do středy a pak letíme zpátky do Prahy. Na let dneska v noci se moc netěšíme, trvá 8 hodin a 40 minut. Cesta do Pekingu trvala 6 a půl hodiny, rozdíl je prý ve vzdušných proudech a rotaci země 🙂

Čína – den jedenáctý – zpět v Pekingu

V pátek jsme se vyspali a sbalili všechny věci, překvapivě nám zase přibylo důležitých věcí v kufrech 🙂 Dopoledne jsme jeli na nákupy do místního supermaketu, pár obrázků jsem přidal do food blogu, snad se vám líbily.

Cestou na letiště jsem udělal jenom jednu fotku – tohle je dráha rychlovlaku – celá je ve výšce.

Dráhy rychlovlaků

Po obědě jsme se rozloučili u Staňků a vydali jsme se na letiště. Přelet do Pekingu byl relativně v pohodě, těsně před přistáním byly turbulence, ale nakonec jsme v pohodě dorazili. Taxíkem jsme dojeli na hotel, dali si večeři a šli jsme spát.

Čína – den desátý – Shanhai –> Nanjing

Desátý den v Číně jsme strávili částečně v Šanghaji a částěčně na cestě zpět do Nanjingu. Dopoledne jsme strávili opět nákupy v místním fake marketu. Tentokrát už jsme dokupovali jenom pár drobností a nějaké suvenýry, samozřejmě s nezbytnou dávkou smlouvání. Musím říct, že nám to jde už hodně dobře a naučili jsme se dost triků 🙂

Poté jsme se vydali metrem na Pearl Tower – starší televizní vež přímo naproti otvíráku. Tohle je ona:

Pearl Tower - Perlová věž

 Prohlídka je na různých místech věže, měli jsme lístky až nahoru, takže nás postupně vozili výtahy po věži a v každé zastávce byly nějaké ty výhledy. Tohle je křižovatka pod věží.

Křižovatka a za ní mezi dvěma mrakodrapy Apple store

V nejvyšším patře 370m tuším, je pak procházka po prosklené podlaze. Je to poměrně velká stranda a taky dost strachu. Sklo údajně unese váhu 8 tun, samozřejmě se tam každý otrká a zkusí si zaskákat 🙂

Lu se toho nebála... teda bála, ale nakonec ne... 🙂

Přes den trošku pršelo a byla pěkná mlha, takže z Otvíráku by nebylo nic vidět, byli jsme rádi, že jsme na něj šli jako první den předtím večer.

Někde se nám ztratil vršek...

Po prohlídce Pearl Tower jsme metrem podjeli řeku a zamířili jsme do staré čtvrti The Bund. Je to původní anglická čtvrť, kde se začínalo obchodovat, když se Šanghaj stala obchodním přístavem. Na architektuře je to dost poznat.

The Bund - obchodní a nákupní zóna v anglickém stylu

Přes řeku je pak parádní výhled zpět na novou Šanghaj – mrakodrapy všude kam se podíváš. Jinak kousek od Otvíráku se začala stavět nová nejvyšší budova světa, má mít neuvěřitelných 610 metrů.

Pearl Tower, Otvírák ztracen v mlze...
Lu a panorámata

Odpoledne jsme se vydali na druhé nádraží v Šanghaji – je úplně nové, postavené vedle nového terminálu letiště kvůli Expu. Na nádraží to vypadalo výborně, všude čisto, přehledné informace, zkrátka radost cestovat vlakem. To je bohužel u nás doma čirá utopie. Mimochodem rychlovlak Nanjing – Šanghaj (přes 300km) postavili za 2 roky. U nás by to trvalo 20. Teď se bude otvírat prodloužení až do Pekingu, vlak bude jezdit na trati Peking – Nanjing – Šanghaj (asi 1300km).

Vlakové nádraží v Šanghaji