Archiv pro měsíc: Leden 2012

Už jsme doma

V porodnici jsme se moc neohřáli. Už v sobotu nás pustili domů, což jsme ani jeden nečekal. Jel jsem tradičně za holkama na návštěvu a jen jsem dojel do porodnice, byla na pokoji sestra s tím, že bychom mohli domů. To jsme samozřejmě chtěli, hlavně Péťa. Tak jsme počkali na vizitu, vyřídili všechny papíry, já jsem zatím dojel zpět do Liberce pro autosedačku a už jsme mastili domů.

Na cestu domů jsme se nachystali jako prďák...
Na cestu domů jsme se nachystali jako prďák...

Jen jsme vyjeli na kraj Jablonce, hned nás zastavila policejní hlídka. Zkontrolovali doklady a pokračovali jsme domů. Setkání s úřadem nám tedy netrvalo moc dlouho 🙂

Doma jsme nebyli úplně nachystaní, tatínek předpokládal návrat holek až v neděli, tak jsme neměli složenou postýlku, doma byl trošku bordel, ale to nevadí, všechno jsme zvládli.

Konečně jsme doma
Konečně jsme doma

Postýlku jsem sestavil až někdy večer, odpoledne jsme se zabydlovali a zvykali si na Terezku doma. Najednou výbavičku, kterou nakoupila Péťa, jako když najdeš. Lahvičky, sterilizátor, váha, plínky, oblečky apod. Máme všechno do třech let dítěte 🙂

Postýlku jsem nakonec sestavil až když byly holky doma...
Postýlku jsem nakonec sestavil až když byly holky doma...

Večer jsme šli s napětím spát a první noc nás nezklamala. Moc jsme nespali, částečně nervozitou, částečně kvůli plakání Terezky. Celkem jsme si moc neodpočinuli a zjistili jsme, jak budou vypadat bezesné noci.

V neděli přijela na návštěvu teta Lu a strejda Amir. A návštěva to byla parádní – přivezli navařený oběd, pomohli nám s úklidem a odpoledne pohlídali Terezku, takže jsme si mohli jít na dvě tři hodinky zdřímnout.

S tetou Lu a strejdou Amirem
S tetou Lu a strejdou Amirem

V neděli večer jsme spali už pěkně. Jedno kojení v 23:30, pak druhé v noci mezi třetí a čtvrtou hodinou a pak až asi v sedm ráno, takže mezitím jsme se v pohodě vyspali. Dneska jsem stihl v Jablonci vyřídit rodný list a VZP, takže zítra ráno můžeme vyrazit k panu doktorovi na první prohlídku 🙂 Snad v té zimě nezmrzneme (má být -20).

Terezka – 24.1.2012

Včera večer se nám narodila Terezka. Cesta na svět byla pro Terezku trošku komplikovaná, ale nakonec to holky zvládly moc dobře. Všechno začalo už asi ve 4 v noci, standardní procedury jak zahnat bolest tentokrát už nezabraly (teplý čaj a teplá sprcha), v šest ráno pak praskla voda, takže jsme vyrazili směr porodnice v Jablonci.

UPDATE 1: v Americe, zemi neomezených možností, servírují na porodní bolesti červené víno, když to bolí dál, tak druhou skleničku – příště budeme vědět (za update díky Janče)

Cesta lehce namrznutá, venku asi -5° a všechno šlo relativně v pohodě. Uprostřed cesty do Jablonce zácpa. V půl sedmé ráno to prostě nejelo, nějaký kamion tam předváděl pověstné rallye letní gumy. Asi 10 minut jsme stáli a já už začal koumat, jak se otočit a jet jinou cestou. Nakonec se auta před náma pohnula a kamion jsme objeli. Před sedmou jsme byli v porodnici.

Už od rána měla Péťa kontrakce, bolest se postupně zvětšovala a všechno vypadalo na poměrně rychlý průběh. V devět ráno jsem šprýmovat se sestrou, že do oběda bude mimčo venku. Nakonec to dopadlo trošku jinak. Až do sedmi do večera se miminko pořád nechtělo posunout pořádně dolu a bolest se stupňovala. Nepomohl epidural, ani injekce na podporu porodu. Nakonec se paní doktorka rozhodla, že mimčo půjde na svět císařem, jinak už by to Péťu úplně zničilo.

UPDATE 2: V původním postu jsem to zapomněl – důvod proč nám Terulka nešla na svět byl v tom, že se jí zamotala pupeční šňůra kolem ramene, takže nemohla klesnout dolů. Císařem by to tak skončilo tak jako tak.

Během 10 minut byl nachystaný operační sál, celkem se na akci podílelo tak asi 15 lidí a všechno mělo průběh jako v americkém seriálu z doktorského prostředí. Přístup všech v jablonecké porodnici byl naprosto úžasný a myslím, že takhle nějak by mělo fungovat zdravotnictví.

Terezka se narodila v osm večer, celou dobu mě nechali u Péti, i během císaře. Pak mi hned dali malou a mohl jsem s ní být u maminky, když dokončovali operaci. Dneska už jsou holky obě v pořádku a mají se čile k světu. Terezka je úplně nádherná a ze mě je pyšný tatínek 🙂 Abych nezapomněl – pro formu – míry máme 3,30kg a 50cm.

Nějaké momentky z prvních 24 hodin:

Terezka Davídková - teď už jenom vytvořit email :)
Terezka Davídková - teď už jenom vytvořit email 🙂
S maminkou unavené po velkém výkonu
S maminkou unavené po velkém výkonu
Terezka s maminkou asi 20 hodin po porodu
Terezka s maminkou asi 20 hodin po porodu
Kočka moje :)
Kočka moje 🙂
A nakonec pyšný tatínek!
A nakonec pyšný tatínek!

Abych ten náš včerejší zážitek a ukončení devítiměsíční pouti nějak shrnul – bylo to náročné, ale byl to ten nejkrásnější zážitek v životě. Emočně hodně nabitej den, ale stálo to za to 🙂 Terezko, doufám, že ten komplikovaný začátek nás nakopne a bude se ti v životě dařit!

Jaroslav Kmenta – Svědek na zabití


Jaroslav Kmenta - Svědek na zabití
Jaroslav Kmenta - Svědek na zabití, zdroj obrázku: http://www.kosmas.cz/knihy/157069/svedek-na-zabiti/

Kniha Jaroslava Kmenty Svědek na zabití je volným pokračováním trilogie Kmotr Mrázek, kterou mám momentálně také rozečtenou.

Svědek na zabití pojednává o zákulisí neobjasněných vražd a popisuje mafiánské prostředí v ČR.

Je to napínavá a zajímavá kniha, kterou přečtete doslova jedním vrzem. Pravdou ovšem zůstává, že to moc pěkné čtení není. Korupce a prorůstání organizovaného zločinu do státní správy dosáhlo v naší zemi vrcholu.

Někdy se mi ani nechtělo věřit, že se popisované události vůbec mohly doopravdy stát. Pokud se chcete dozvědět nepříjemnou pravdu, jak to v našem státě funguje, určitě knihu mohu doporučit 🙂

Steve Jobs – životopis

Před Vánoci jsem dočetl životopis Steva Jobse. Je to asi nejprodávanější kniha loňského podzimu a je to opravdu tlustá bichle (asi 670 stran). Kniha podává zajímavý obrázek o tom, jaký Steve byl a musím říct, že to není rozhodně nic pozitivního. Pro okolí to muselo být hodně těžké a často spíš nesnesitelné se Stevem pracovat, co je ale zajímavé je, že se téměř všichni nakonec shodnou na tom, že přesto jaký byl Steve idiot a choval se k nim hnusně, byla to pro ty konkrétní lidi nejlepší práce jejich života, protože mohli dělat na věcech co změnily svět.

Steve Jobs - životopis
Steve Jobs - životopis (zdroj obrázku: http://magazin.e15.cz/kultura/jobsuv-zivotopis-se-za-tyden-dostal-mezi-20-nejprodavanejsich-knih-roku-714802)

Pokud se zajímáte o Apple, určitě doporučuji si knížku přečíst, je tam zajímavé, jak vznikají vize toho, že uživatelé si vlastně nechtějí nic vybírat, ale čekají, že dostanou hotový produkt, kterému se jejich chování přizpůsobí.

První část knihy o historii Apple poměrně věrně kopíruje film Pirates of Silicon Vallery (Piráti ze Sillicon Valley) – pokud jste neviděli, mohu jenom doporučit, ale je to spíš pro IT fandy. Ve druhé části je pak popsaná doba po vyhazovu Jobse z Apple, založení Pixaru a následně velký návrat a zlatá éra Apple – iPod, iPhone, iPad a další produkty. Na dlouhé zimní večery určitě zajímavé čtení.

Přechod na Mac

Uvažoval jsem o tom už dlouho a ještě déle jsem se toho kroku bál 🙂 Dřívější pokusy s čímkoliv jiným než Windows nedopadly dobře a vždycky jsem se tuze rád vracel zpátky. Myslel jsem si, že zvyk je už moc železná košile a nebudu schopen na jiném systému fungovat.

Nakonec jsem se rozhodl a na podzim upgradnul. Nový stroj se jmenuje MacBook Air, 13″ verze, poslední model Mid 2011, 128 GB SSD disk, 4GB RAM. Objednal jsem přímo na apple.cz. Objednávka byla doručena asi za týden, zajímavost je, že notebook mi posílali ze Šanghaje.

MacBook Air 13"
MacBook Air 13" - zdroj obrázku: www.apple.cz

Notebook jsem vybalil, pustil, za deset minut všechno nastavil. Za půl hodiny jsem si zvykl na všechny specifika ovládání (CMD místo CTRL pro obvyklé klávesové zkratky apod.) a po zkopírování všech dat jsem už starý notebook nezapnul.

Kromě super designu mě na Airu baví to, že všechno funguje. Systém se neseká, všechno je rychlé, počítač jsem za 2 měsíce restartoval asi 3x, jinak jenom sleep. Ovládání je intuitivní a touchpad s multi touch gestures je prostě parádní. Jak mi předtím maximálně vyhovovalo ovládání na Lenovu, během pár minut jsem si zvykl a už bych neměnil.

Nejpoužívanější aplikace v novém kompu:

  • Google Chrome
  • Mail (vestavná aplikace, podobná mailu na iPhone)
  • iPhoto
  • iTunes
  • Evernote
  • Twitter
  • Adobe Photoshop Elements
  • Word a Excel (Microsoft Office 2011 for Mac)

Co mě trošku štve jsou Office. Jsou sice od Microsoftu, ale zdaleka nejsou tak dobré jako na Windows, takže s tím trošku bojuji. Rozhodně to ale není nic, co by se nedalo v pohodě používat, je to spíš ze sekce Wishlist, kdyby se mohlo něco zlepšit.

Pokud uvažujete o změně, můžu zodpovědně Mac doporučit. Pokud máte ještě něco od Apple (iPhone, iPad), pak je to jasná volba. Všechno dohromady funguje super. Do budoucna občas hodím nějaký tip na dobrou aplikaci apod.

Berlín – Vánoce 2011

V půlce prosince jsme vyrazili na výlet do Berlína. Nápad vznikl někdy v půlce října, na Jetsetter.com jsme si našli hezký hotel za dobrou cenu a rozhodli jsme se, že si vyjedeme na vánoční trhy a tak vůbec se podívat na krásy západního světa.

Z Liberce je to do Berlína asi 300 km, cesta nám trvala asi tři hodinky a šlo to naprosto v pohodě, cca 200 km se jede po dálnici v Německu, takže to pěkně odsejpá. Na místo jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne, ubytovali jsme se v hotelu Angels (nový designový hotel kousek od centra).

Hned první odpoledne jsme si vyrazili na vánoční trhy. Po městě jsme se přepravovali MHD, rovnou v hotelu jsme si koupili 3denní jízdenku (cena cca 22 EUR), automaticky jsme k ní dostali speciální slevovou knížku, kde byla řada zajímavých kuponů na různé vstupy apod. Slevy byly od 20 do 30% a jenom na tu knížku jsme ušetřili cenu jízdenky, takže jsme prakticky jezdili zdarma.

Druhý den jsme si vyrazili na okružní jízdu. Z Alexanderplatz jsme vyrazili autobusem, za cca 15 EUR na osobu (po slevě) můžete jezdit 24 hodin vyhlídkovým busem po celém Berlíně. Autobus má asi 14 zastávek, můžete vystoupit kde chcete, prohlédnout si zajímavosti v okolí a pak zase nastoupit a pokračovat v cestě.

Druhý den nám trošku pršelo, takže jsme byli rádi za prohlídku Charlottenburg, kde jsme asi 2 hodiny procházeli interiéry a pak jsme si dali super oběd na trhu před zámkem. Odpoledne jsme dojeli na hotel a dali si večeři v hotelové restauraci.

Zámek Charlottenburg
Zámek Charlottenburg

V sobotu bylo hezké počasí, tak jsme pokračovali autobusem po památkové trase. První zastávka byla u Brandeburské brány, odtud jsme šli do židovského muzea – je to památník obětem druhé světové války. 2000 betonových kvádrů poskládaných vedle sebe a mezi nimi uličky a podzemní centrum, kde je zajímavá výstava.

Židovské muzeum - památník druhé světové války
Židovské muzeum - památník druhé světové války

Odpoledne jsme strávili v muzeu Madame Tussauds. Původně se nám sem moc nechtělo, ale bylo to super. Voskové figuríny jsou až neuvěřitelně realistické, takže se nám nakonec líbilo. Navečer jsme si dali večeři v našem hotelu – ve skybaru ve 14. patře se super nočním výhledem na Berlín.

Pohled ze Skybaru hotelu Angels
Pohled ze Skybaru hotelu Angels

V neděli jsme se už jenom nasnídali a jeli jsme domů. Výlet byl super, moc jsme nehrotili běhání po památkách, vůbec nic jsme si nepřivezli, jenom fajn zážitek 🙂

Více fotek na Picasa albu zde.