Archiv pro měsíc: Červenec 2012

Terezka – momentky

Na četné žádosti přidávám pár fotek Terulky z poslední doby. Je to z rozmezí zhruba čtvrtý až pátý měsíc.

Kukuč :)
Kukuč 🙂
Začínáme si hrát na bříšku
Začínáme si hrát na bříšku
Spinkáme s dudlíčkem
Spinkáme s dudlíčkem
S tetou Lu při grilování v Marině
S tetou Lu při grilování v Marině
Naše kočka Terulka
Naše kočka Terulka
Spinkáme s hračkou
Spinkáme s hračkou
U Kopečků na zahradní párty :)
U Kopečků na zahradní párty 🙂

Závod na kole

Tento příspěvek zcela vědomě zařazuji do kategorie Zajímavosti, protože účast na cyklistickém závodě jsem ještě před měsícem považoval za úplné sci-fi. Ale jak to všechno začalo…

Před asi dvěma měsíci jsme v Kamenici párkrát s Amirem a Jirkou vyrazili o víkendu na kolo. Nic velkého, okruh kolem Kamenice kolem 23 kilometrů. Před asi měsícem jsme se s Amirem hecli, že letos pojedeme trační kamenický MTB maraton. Trasa 50km pro nás nepřipadala v úvahu, protože by uprostřed musela být buď týden pauza nebo na konci pohřebák. Zvolili jsme teda trať hobby – 25km.

Amir začal trénovat asi před třemi týdny a první zprávy nezněly moc pozitivně. Na první tři pokusy trať ani jednou nedojel, takže jsem dostal trošku strach (je pravda, že trať v té době nebyla ještě značená a tak si Amča dal kus profi 50km závodu). Před 14 dny přišel první společný trénink. První pokus jsem vzdal asi v půlce a vypadalo to, že to nepůjde. Druhý den jsme to zkusili znovu a trať jsme ujeli celou. Tím jsem měl svůj osobní cíl splněn. Do startu jsme si pak trať zkusili ještě jednou a opět jsme jí ujeli celou, takže před sobotním startem jsme byli celkem v klidu.

V sobotu nadešel náš Den D a my jsme se vytunili a vyrazili na závod. Měli jsme největší podporu ze všech závodníků 🙂

Důležitá je podpora rodiny :)
Důležitá je podpora rodiny 🙂
Terulka měla dres s číslem jako táta
Terulka měla dres s číslem jako táta
Na startu - to jsme se ještě smáli...
Na startu - to jsme se ještě smáli...
Nejlepší fanynky na světě, táta je lehce ve stresu
Nejlepší fanynky na světě, táta je lehce ve stresu
Takhle to vypadalo na startu
Takhle to vypadalo na startu

Nakonec jsme v 11 hodin v sobotu vystartovali a vydali se na trať hobby závodu. Celkem startovalo 265 lidí, takže jsme zvolili strategii startu zezadu – nechceme se přece zranit ještě na náměstí 🙂

Detaily nebudu popisovat, dali jsme tomu maximum, co jsme zvládli a závod jsme oba nakonec ujeli. Amir na krásném 205. místě s časem 1:35:32 a já na báječném 244. místě s časem 1:57:45. To že prvních asi 30 závodníků na 50km mělo lepší čas než já mě nechalo naprosto v klidu. Svůj osobní cíl – tj. nechcípnout někde na trati – jsem splnil 🙂

Momentka z tratě...
Momentka z tratě...

Info o trati závodu z trackingu Endomondo zde:



Na závěr snad jen – sportu zdar a třeba zase někdy 🙂

Výlet po Vysočině

Prodloužený víkend jsme strávili u babičky Maru v Kamenici nad Lipou. V pátek jsme dali Terulku babičce na hlídání, protože jim to spolu šlo moc dobře, a vydali jsme se sami s Péťou na výlet.

Nejdřív jsme vyrazili na Křemešník – je to nejvyšší místo v okolí Pelhřimova, nadmořská výška 765 metrů. Na Křemešníku je rozhledna, na kterou jsme se museli vyšplhat. Výhled super, cestou nahoru jsme zdolali 205 schodů (Péťa je cestou dolů počítala, protože se bála, vyšlo jí asi 190). Když jsme slezli dolů a prohlédli jsme si křemešnický kostel (poutní místo), dali jsme si v místním hotelu oběd a vyrazili na další část výletu.

Druhá zastávka byla v Pelhřimově, konkrétně jsme se šli podívat do Muzea rekordů a kuriozit. Muzeum se nachází v bráně na náměstí (tentokrát jsme zdolali nahoru 101 schodů) a je tam souhrn věcí a fotek z akce Pelhřimov – město rekordů. Ta se koná už dlouhá léta, pamatuji to ještě na gymplu. Součástí muzea byla i největší šála na světě a Péťa si upletla svůj malý kousek 🙂

Malý kousek pro člověka, ale obří kus šály pro lidstvo...
Malý kousek pro člověka, ale obří kus šály pro lidstvo...

Třetí zastávka na našem výletu byla opět kousek od Pelhřimova – vyrazili jsme na hrad Kámen. Ten je v malé vesničce Kámen, mezi Pelhřimovem a Táborem a je vystavěn na skále. Na hradě je už léta výstava historických motorek. Schodů jsme pár vyšlápli, ale nepočítali jsme je.

Poslední zastávka před návratem domů byla v Chýnově, kde je známá Chýnovská jeskyně. Máme to z Kamenice sice co by kamenem dohodil, ale byl jsem zde poprvé a byl jsem nadšený. Trošku jsem podcenil oblečení, přece jenom přechod z 30st. na sluníčku nahoře do asi 12st. dole v jeskyni byl šok a byla mi celou dobu zima. V jeskyni jsme sestoupili postupně do 56 metrů pod zem, zdolali při tom 350 schodů a bylo to úžasné. Určitě doporučuji jako zajímavý výlet.

Pak už nás čekala jenom cesta domů za Teru. Po půl roce to pro nás byl první výlet, kdy jsme si vyjeli sami a bylo to parádní 🙂