Archiv rubriky: čína

Tradiční čínské oslavy nového roku

Jak jsme už na blogu psali, byli jsme v Číně na nový rok, což se ukázalo jako výborné načasování. Zažili jsme spoustu tradičních oslav nejenom v Pekingu, ale i na ostatních místech, kde jsme byli.

Ve všech chrámech kde jsme po novém roce byli se odehrával obdobný rituál. Zapalování vonných tyčinek, se kterými se pak uklání na všechny světové strany a modlí se. Pak jsou to různé soutěže, na videu zde např. házení mincí. Podle pověry to funguje tak, že čím výš zůstane mince nahoře, tím větší bohatství čeká dotyčného v nadcházejícím roce.

Další oblíbené hry byly různé házení koleček na ceny, házení míče do plastových nádob apod. Všichni to intenzivně prožívají a hlavně si to uživají.

Home sweet home…

Dneska byl poslední den našeho výletu. Ráno jsme vstali v sedm hodin dubajského času (4 hodiny u nás) a zabalili věci. Posnídali jsme v hotelu a vydali se s kuframa na letiště.

Tam následovalo malé překvapení u odevzdávání zavazadel. Dostali jsme nečekaně lístky do Business class. Chvíli jsme na to vejrali, ale což, když nám to dávají, no neber to.

Pokud lítáte Business class běžně, omlouvám se, ale nám prostě zase a znova spadly čelisti až na zem. Luxusní sedačka, polohovatelná do všech směrů, že se dalo pohodlně lehnout. V normální economy class má jedna řada sedadel jedno okénko, tady jsme měli tři.

Menu má tři chody, dostali jsme nejen normální příbor, ale dokonce talíře a hrnky (porculán, žádný plasty). K menu jsme dostali vinný lístek, kde bylo šampaňské (takovéto z Francie, ne Bohemka) a další dobroty. Víno se nalévá z normální lahve, ne z 1,876 ml pidi lahviček. Dezert politý čerstvou ovocnou šťávou, nakonec čokoláda… no prostě geniální závěr parádního výletu. Fotky z letadla budou později, asi to bude na Foodblog 🙂

Tímto se prozatím loučíme, děkujeme za ohlasy a přízeň a jsme rádi, že jsme v pořádku po 16 dnech doma.

Postupně budou přibývat další blog posty s detaily, které si ještě pamatujeme a nebudeme je chtít zapomenout. Určitě přidáme fotky a odkazy na galerie, možná nějaká videa. Za 16 dnů jsme nalétali odhadem asi 25.000 kilometrů, vyfotili jsme 2834 fotek a nasbírali spoustu zážitků. Určitě sem ještě nějaké přidáme… prozatím konec a jdeme odpočívat. Dobrou noc! 🙂

Čína – den dvanáctý – loučení

Dneska jsme poslední den v Pekingu a v Číně vůbec. Dopoledne jsme si přispali a pomalu jsme se vychystali na náš poslední výlet. Už se nám nechtělo moc cestovat, tak jsme jeli do podvodního světa, který je relativně kousek od hotelu.

Beijing Blue Zoo
Nějaká potvora...
Hledá se Nemo...

V akváriu jsme byli asi dvě hodiny, holky si pak jely odpočinout na hotel a prospat se, já jsem ještě vyrazil do China National Science Museum. Tam jsem bloumal asi půl odpoledne, bylo to fajn, zajímavé exponáty a všechno interaktivní, bohužel ale čínsky, anglicky měli jenom popisky 🙂

Technické muzeum v Pekingu
Cesta do historie Číny

Nakonec jsem v muzeu vyrazil na 4D film. Trval 13 minut a byl to docela fajn zážitek.

Teď jsme se najedli (značkový žrádlo) a pomalu se chystáme na letiště. V jedenáct večer nám letí letadlo do Dubaje, kde budeme do středy a pak letíme zpátky do Prahy. Na let dneska v noci se moc netěšíme, trvá 8 hodin a 40 minut. Cesta do Pekingu trvala 6 a půl hodiny, rozdíl je prý ve vzdušných proudech a rotaci země 🙂

Čína – den jedenáctý – zpět v Pekingu

V pátek jsme se vyspali a sbalili všechny věci, překvapivě nám zase přibylo důležitých věcí v kufrech 🙂 Dopoledne jsme jeli na nákupy do místního supermaketu, pár obrázků jsem přidal do food blogu, snad se vám líbily.

Cestou na letiště jsem udělal jenom jednu fotku – tohle je dráha rychlovlaku – celá je ve výšce.

Dráhy rychlovlaků

Po obědě jsme se rozloučili u Staňků a vydali jsme se na letiště. Přelet do Pekingu byl relativně v pohodě, těsně před přistáním byly turbulence, ale nakonec jsme v pohodě dorazili. Taxíkem jsme dojeli na hotel, dali si večeři a šli jsme spát.

Čína – den desátý – Shanhai –> Nanjing

Desátý den v Číně jsme strávili částečně v Šanghaji a částěčně na cestě zpět do Nanjingu. Dopoledne jsme strávili opět nákupy v místním fake marketu. Tentokrát už jsme dokupovali jenom pár drobností a nějaké suvenýry, samozřejmě s nezbytnou dávkou smlouvání. Musím říct, že nám to jde už hodně dobře a naučili jsme se dost triků 🙂

Poté jsme se vydali metrem na Pearl Tower – starší televizní vež přímo naproti otvíráku. Tohle je ona:

Pearl Tower - Perlová věž

 Prohlídka je na různých místech věže, měli jsme lístky až nahoru, takže nás postupně vozili výtahy po věži a v každé zastávce byly nějaké ty výhledy. Tohle je křižovatka pod věží.

Křižovatka a za ní mezi dvěma mrakodrapy Apple store

V nejvyšším patře 370m tuším, je pak procházka po prosklené podlaze. Je to poměrně velká stranda a taky dost strachu. Sklo údajně unese váhu 8 tun, samozřejmě se tam každý otrká a zkusí si zaskákat 🙂

Lu se toho nebála... teda bála, ale nakonec ne... 🙂

Přes den trošku pršelo a byla pěkná mlha, takže z Otvíráku by nebylo nic vidět, byli jsme rádi, že jsme na něj šli jako první den předtím večer.

Někde se nám ztratil vršek...

Po prohlídce Pearl Tower jsme metrem podjeli řeku a zamířili jsme do staré čtvrti The Bund. Je to původní anglická čtvrť, kde se začínalo obchodovat, když se Šanghaj stala obchodním přístavem. Na architektuře je to dost poznat.

The Bund - obchodní a nákupní zóna v anglickém stylu

Přes řeku je pak parádní výhled zpět na novou Šanghaj – mrakodrapy všude kam se podíváš. Jinak kousek od Otvíráku se začala stavět nová nejvyšší budova světa, má mít neuvěřitelných 610 metrů.

Pearl Tower, Otvírák ztracen v mlze...
Lu a panorámata

Odpoledne jsme se vydali na druhé nádraží v Šanghaji – je úplně nové, postavené vedle nového terminálu letiště kvůli Expu. Na nádraží to vypadalo výborně, všude čisto, přehledné informace, zkrátka radost cestovat vlakem. To je bohužel u nás doma čirá utopie. Mimochodem rychlovlak Nanjing – Šanghaj (přes 300km) postavili za 2 roky. U nás by to trvalo 20. Teď se bude otvírat prodloužení až do Pekingu, vlak bude jezdit na trati Peking – Nanjing – Šanghaj (asi 1300km).

Vlakové nádraží v Šanghaji

Čína – den devátý – Shanghai

Ve středu jsme zamířili vlakem z Nanjingu do Šanghaje. Cestu rychlovlakem jsem už lehce naťuknul v rychloblogu ve středu večer, ale rád bych se k ní vrátil. Lístky jsme kupovali na nádraží v Nanjingu v úterý dopoledne, všechno probíhá automaticky přes terminál, kde se navolí vlak, čas odjezdu a zaplatí se hotově za lístky. Na nádraží se dá bez problémů vyznat, funguje to prakticky jako na letišti, na lístku je číslo vlaku, podle něj se najde místo kde se má čekat, pak přistaví vlak a může se nasedat. Na tabuli je vidět číslo perónu, odkud se jede. Ve vlaku je dost místa, jak na sezení a nohy, tak na věci. Vlak jede naprosto tiše, nikde nic neklepe apod. Mimo města jede rychlostí kolem 300km/h, ve městech je to slabší, zpomaluje tak na 200km/h 😉

Nádraží Nanjing
Náš rychlovlak do Šanghaje
Interiér kupé

Vlak byl celkem plný, protože hodně lidí se přesouvá, jak postupně končí volné dny. Zajímavost tohoto vlaku nám po návratu do Nanjingu říkal Honza – vlak má speciální skla, která opticky zpomalují ubýhající krajinu venku. V podstatě to nějakým trikem propouští jenom část spektra a tím to vypadá, že vlak jede pomalu. Kdyby to mělo normální skla, lidem uvnitř vlaku by se dělalo za jízdy špatně 🙂

Maximálku 342 km/h jsem bohužel nestihl vyfotit

Po příjezdu do Šanghaje jsme se ocitli v jiném světě. Šanghaj je největší město v Číně, má téměř 20 milionů obyvatel. Proti jiným velkoměstům se ale rozkládá na větší ploše (celkem přes 6000km2), hustota osídlení je tedy asi 3300 lidí na km čtvereční, např. Tokyo má hustotu osídlení přes 10000 na km2. Už cestou v taxíku na hotel jsme byli ohromeni jak je to moderní město, všude mrakodrapy, před 150 lety tu nebylo nic.

To jsou panorámata...

Večer jsme se vydali na noční prohlídku z Otvíráku (budova SWFC – Shanghai World Financial Center), která svým tvarem připomíná otvírák. Byla postavena za 4 roky, v roce 2009 to byla největší budova na světě, dodnes je nejvýš obývatelnou budovou světa.

Budova otvíráku, nahoru nebylo skoro vidět
Vedlejší mrakodrap...
Skywalk - 100 patro, 474m nad zemí
Výhled na noční Šanghaj
94. patro - restaurace a suvenýry...

Pár zajímavostí o budově SWFC – má celkem 91 výtahů, cesta z přízemí do 97 patra, kde začíná prohlídka trvá něco málo přes 20 vteřin (rychlost výtahu je 20 m/s). V 97 patře je speciální závaží – kyvadlo, které váží 150 tun a slouží k vyrovnávání pohybu budovy při silném větru. Patra 7-77 jsou kanceláře. Plášť budovy je speciální tvrzené bezpečností sklo, kolik je tam m2 jsem zapomněl, ale spotřebovalo se ho na tuto budovu jedna třetina produkce tohoto skla v celém Japonsku.

Celá prohlídka nám zabrala asi 2 hodiny a byl to úžasný zážitek.

Foodblog – část druhá – Nanjing, Shanghai

Po přesunu do Nanjingu se naše stravování výrazně vylepšilo. Pavla nám vařila domácí (českou) stravu – není nic lepšího než po týdnu jíst něco, kde není půl kila chilli.

V pondělí jsme šli všichni do nedaleké čínské restaurace, kam Staňkovi občas chodí – to byla výhoda, Honza už věděl, co objednat a bylo to opravdu dobré (i když opět s chilli). Malinko negativní dojem z restaurace je zima – venku kolem osmi stupňů a uvnitř se netopí, takže jsme část večera seděli v bundách. Moc se mi líbí již zmíněné stolování “vše doprostřed stolu”. S úklidem po odchodu hostů moc práce nemají – na stolech je asi 10 vrstev tenkého igelitu, tak jeden jednoduše sbalí i se zbytky jídla vyhodí a hned je prostřeno pro další hosty.

V místní restauraci, výborná čína

Ovšem snad největší kulinářský a také estetický zážitek nám přinesla úterní návštěva japonské restaurace. Pája nám bravurní čínštinou zařídila dopředu rezervaci, jelikož je vždy plno – není divu :). Po příchou nás usadili na jednu stranu stolu ve tvaru půlměsíce. Část stolu byla prostřená, část tvořila velká nerezová “plotna”, kde kuchař celou večeři připravoval  a my jsme mu tak mohli vidět opravdu až “do kuchyně”. Vyzkoušeli jsme speciality, které mě na první pohled dost děsily (chobotnice, syrové ryby..), sushi, ale i steaky a různé nudle. Každý měl před sebou větší a menší talířek. Když kuchař dovařil, dal každému porci na větší talíř a my mohli ochutnávat. Co nám nechutnalo nebo toho bylo hodně, jsme na talíři nechali a oni jej během večerě několikrát vyměli (nejvíc asi zůstalo chapadel z chobotnice:). Dívat se kuchařovi pod ruce byl opravu zážitek. Největší “mrda” ovšem přišla při dezertu – kuchař osmažil banány obalené v kokosu, pak na ně dal kopeček zmrzliny, polil brandy a zapálil – opravdu efektní a tento dezert se zařadil na první místo mého Top Fife Dezerts.

Tohle naštěstí nebylo pro nás...
Potvory...
Chobotnice, mňamky...
Zmrzlina a banány, těsně před zapálením

Ve středu jsme se přesunuli do Shanghaie, kde jsme povečeřeli ve “Votvíráku”, jednom z nejvyšších mrakodrapů světa. Blue Frog Bar byl v západním stylu, mohli jsme si objednat anglicky, za což jsme byli velmi vděční. Dali jsme si brusketu, křídla, nachos, lasagne a samozřejmě lahev dobrého vína. Opět velmi příjemný podnik. Malinká vsuvka – na začátku nám přinesli teplé vlhké látkové ubrousky na utření rukou – drobnost, která potěší:)

Blue Frog Bar v Šanghaji
Brusketa a la Frog
Lu lasagne

Ve čtvrtek už jsme si dali jen nějaké sandwiche ve francouzské pekárně.

Teď se chystáme na let zpět do Pekingu a zítra večer do Dubaje, tak uvidíme, co uvaří Arabové:).

Written by LU

—-

Malé doplnění po návštěvě místního supermarketu dneska:

K dostání jsou žáby...
... úhoři nebo hadi? ....
... nebo další havěť co plave a je ještě živá...
... černé pařátky...
... a jiné fujtajbly...

Další humus věci co měli v supermarketu jsem už nechtěl ani fotit a zdrhal jsem pryč.

Shanghai – jsme tu

Dnes jsme uspesne dorazili do Sanghaje, jeli jsme rychlovlakem, vzdalenost kolem 300km jsme zvladli za hodinu a deset minut. Maximalni rychlost byla 342km/h. Cesta byla uzasna, vlak naprosto tichy, lepsi nez v letadle.

Po ubytovani v hotelu jsme se vydali do mesta, navstivili jsme nejvetsi budovu. Skywalk ve stem patre ve vysce 474m nad nocnim mestem byl naprosto uchvatny.

Ted sedime ve tretim patre budovy v prima baru a sbirame podklady pro Food blog 😉

Omlouvam se za chybejici cestinu a obrazky, nemame s sebou notebook, tak to pisu rychle v restauraci na telefonu. Az se vratime zitra do Nanjingu, budou fotky a detaily. Je pul jedenacte, jedeme pomalu na hotel a spat. Dobrou noc!