Archiv rubriky: zajímavosti

5 let spolu

Čas letí jako bláznivý… jak zpívá Goťák 🙂 Už je to pět let, co jsme s Péťou spolu. A výsledkem jsou tihle dva super špunti.

Naše dvě zlobidla
Naše dvě zlobidla

Sice nás nenechají vyspat, Terulka se s námi neustále dohaduje že něco nechce a nebude dělat, ale stejně jsou to super lumpíci 🙂 Tak mamko, ať nám to jde dalších pět let tak dobře jako doteď!

 

Prošikulky.cz

Péti blog se docela hezky ujal a sbírá nejen na Facebooku jeden lajk za druhým. A tak je potřeba přejít na level 2 🙂

Tento týden jsme zaregistrovali pro blog novou doménu – Prošikulky.cz. Podobnost s Proděti.cz je čistě náhodná, samozřejmě.

Péťa má krásné nové logo (díky za vytvoření Lukášovi Skolilovi):

Nové logo Prošikulky.cz
Nové logo Prošikulky.cz

Novinky pak můžete najít na Facebooku nebo více fotek na Pinterestu.

Ať se vám Péti výtvory líbí a nezapomeňte – když budete chtít nějaký dárek na míru, můžete objednávat na peta (a) prosikulky.cz 🙂

Nový blog nejen o šití

Péťa si vytvořila nový blog o její velké zálibě – šití, vyšívání a dalších kreativních činnostech. Často šije pro Terulku nějaké oblečení, panenky apod. a tak si zapisuje a dává fotky na svůj nový blog Švadlenka Prošikulky.cz.

Dneska např. vydala zajímavý foto tutorial na výrobu oboustranných šatiček 🙂

Fototutoriál na oboustranné šatičky
Fototutoriál na oboustranné šatičky

Závod na kole

Tento příspěvek zcela vědomě zařazuji do kategorie Zajímavosti, protože účast na cyklistickém závodě jsem ještě před měsícem považoval za úplné sci-fi. Ale jak to všechno začalo…

Před asi dvěma měsíci jsme v Kamenici párkrát s Amirem a Jirkou vyrazili o víkendu na kolo. Nic velkého, okruh kolem Kamenice kolem 23 kilometrů. Před asi měsícem jsme se s Amirem hecli, že letos pojedeme trační kamenický MTB maraton. Trasa 50km pro nás nepřipadala v úvahu, protože by uprostřed musela být buď týden pauza nebo na konci pohřebák. Zvolili jsme teda trať hobby – 25km.

Amir začal trénovat asi před třemi týdny a první zprávy nezněly moc pozitivně. Na první tři pokusy trať ani jednou nedojel, takže jsem dostal trošku strach (je pravda, že trať v té době nebyla ještě značená a tak si Amča dal kus profi 50km závodu). Před 14 dny přišel první společný trénink. První pokus jsem vzdal asi v půlce a vypadalo to, že to nepůjde. Druhý den jsme to zkusili znovu a trať jsme ujeli celou. Tím jsem měl svůj osobní cíl splněn. Do startu jsme si pak trať zkusili ještě jednou a opět jsme jí ujeli celou, takže před sobotním startem jsme byli celkem v klidu.

V sobotu nadešel náš Den D a my jsme se vytunili a vyrazili na závod. Měli jsme největší podporu ze všech závodníků 🙂

Důležitá je podpora rodiny :)
Důležitá je podpora rodiny 🙂
Terulka měla dres s číslem jako táta
Terulka měla dres s číslem jako táta
Na startu - to jsme se ještě smáli...
Na startu - to jsme se ještě smáli...
Nejlepší fanynky na světě, táta je lehce ve stresu
Nejlepší fanynky na světě, táta je lehce ve stresu
Takhle to vypadalo na startu
Takhle to vypadalo na startu

Nakonec jsme v 11 hodin v sobotu vystartovali a vydali se na trať hobby závodu. Celkem startovalo 265 lidí, takže jsme zvolili strategii startu zezadu – nechceme se přece zranit ještě na náměstí 🙂

Detaily nebudu popisovat, dali jsme tomu maximum, co jsme zvládli a závod jsme oba nakonec ujeli. Amir na krásném 205. místě s časem 1:35:32 a já na báječném 244. místě s časem 1:57:45. To že prvních asi 30 závodníků na 50km mělo lepší čas než já mě nechalo naprosto v klidu. Svůj osobní cíl – tj. nechcípnout někde na trati – jsem splnil 🙂

Momentka z tratě...
Momentka z tratě...

Info o trati závodu z trackingu Endomondo zde:



Na závěr snad jen – sportu zdar a třeba zase někdy 🙂

Svatba Lu a Amir

Tak jsme měli v rodině velkou slávu a událost. Sestra Lu se nám vdávala a konečně jsem si našel čas přinést z této fenomenální akce s nejistým koncem reportáž. Nakonec teda všechno dopadlo dobře, ale byly chvíle, kdy jsme se malinko báli. Ale nepředbíhejme 🙂

V pátek jsme se všichni sešli v Kamenici, kde se svatba v sobotu 2.6.2012 na zámku konala. Lu nám rozdělila úkoly a celkem jsme všechnu přípravu zvládali bez problémů. Když jsme měli v pátek večer všechno hotovo a v deset jsme otevřeli láhev vína, abychom si připili a hezky zakončili den, stala se zajímavá věc.

Péťa si prohlížela Lu občanku, která celý den ležela na stole a najednou říká, že občanka je propadlá. Prvně jsme si z toho dělali srandičky, hlavně mamka dělala hrdinu, jak to nevadí a že to je sranda. Nakonec jsme zavolali starostovi a ten nám potvrdil, že bez občanky to v sobotu nepůjde, ale že bude stačit pas. Super zpráva, až na to, že pas se nacházel zrovna v bytě v Praze. Takže jsme s Amirem v půl jedenácté večer před svatbou sedli do auta, z Kamenice jsme dojeli do Dejvic, v bytě nabrali pas a vrátili se zpět.

V tu chvíli bylo jasné, že už se nic nemůže stát 🙂 Druhý den ráno jsme se začali chystat a před obědem se začali sjíždět svatební hosté. Přesunuli jsme se na zámek, kde jsme se se všemi sešli a dali si malý oběd. V jednu hodinu jsem přivezl nevěstu a obřad mohl začít.

Na svatbě jsem měl spoustu důležitých úkolů
Na svatbě jsem měl spoustu důležitých úkolů

Tady to zkrátím – nakonec se samozřejmě vzali, nějaké slzičky ukáply, no zkrátka standardní průběh, ale obřad byl fajn. Následovalo focení a pak přesun do penzionu Frankův dvůr v Jindřichově Hradci.

Novomanželé Raščičovi
Novomanželé Raščičovi
Tradiční focení v zámecké zahradě
Tradiční focení v zámecké zahradě
Svatební vůz od Europcaru
Svatební vůz od Europcaru

Tady proběhla celá sláva, skvělá hostina, tanec a spousta srandy, jak to na správné svatbě má být. Naše Terulka byla opět výstavní. Celý den nastrojená v šatičkách, ani jednou nezabrečela, na všechny se smála a od všech se vesele nechala chovat. Velký pláč a křik přišel od jedné do tří v noci, kdy jsme šli spát a to už samozřejmě nikdo neslyšel, takže nám to nevěří 🙂

Naše Teru na svatbě - zase jako andílek
Naše Teru na svatbě - zase jako andílek
Naše Teru s nevěstou Lu
Naše Teru s nevěstou Lu
Náš klan :)
Náš klan 🙂

Celkově se svatba moc povedla a všichni byli moc spokojení. Takže přejeme, ať vám to dlouho vydrží! 🙂

PS: všechny fotky (c) Honza Staněk – díky 🙂